Abrakadabra – tvořím to, co říkám

Ne, tohle vážně není článek o kouzlech ani kouzelnících. Abrakadabra je patrně nejstarší mystické slovo, které bylo používáno k vyvolávání nadpozemských sil především kvůli ochraně proti nemocem. Podle jedné z teorií pochází zmíněný výraz z aramejštiny – jazyka, kterým mluvil např. Ježíš – a doslova znamená „vytvářím to, co říkám“.

 „Nedokážu to, to já neumím, nejde mi to, řeším to celý život, pracuju na tom, už je to lepší, ale stejně…“ Slova, která během koučování zaznívají poměrně často a často jsou za nimi různé strachy a obavy, které brání začít dělat věci jinak. Kolikrát si tohle ještě potřebujeme říct? Kolikrát v životě to ještě chceme opakovat? Kolikrát ještě chceme vyprávět tentýž příběh? A co když ke změně stačí jen málo? Co když svými slovy můžeme začít tvořit novou realitu už teď?

Vím, není to jednoduché… často jsme uvízlí v jednom pomyslném kole a točíme se v něm stále dokola. Je to naše důvěrně známá realita. Vždycky to tak přece bylo a tak dlouho už pracuju na tom, abych to změnila… Ale to, co nás ve skutečnosti vězní, není to, co nám udělali ostatní, i když se to tak může zdát. Často nás vězní pouze naše vlastní mysl, která všem těm činům dává opakovaně stejné významy. Možná je to pro někoho příliš, ale v zásadě je to dobrá zpráva. Pokud jsem to já, kdo má klíče od mého vězení, tak jsem to taky jen a jen já, kdo toto pomyslné vězení může odemknout a ukázat mi cestu ven.

A jak to mohu udělat? Čím začít? Co třeba začít právě tím, že si své myšlenky začnu uvědomovat, že začnu pomalu měnit svůj slovník, že zkrátka začnu vyprávět jiný příběh. Slova jako „daří se mi,… vím, jak na to…, to jsem zvládla…, děkuji za…, naučila jsem se…, umím…“ a spousta jiných nám v tom mohou velmi velmi pomoci.

A tady ještě tip na malý experiment. Pokud máte v životě nějakou oblast, ve které by to mohlo být lepší, ale dlouhodobě vypadá, že to nejde a možná jste si už zvykli na to, že je to tak jak to je… zkuste se jen podívat na své myšlenky na pozadí. Co vám skutečně běží hlavou, když na tu věc či situaci pomyslíte? Mohou to být i myšlenky, které si nedovolujete a hned je radši zaplašíte. Přesto mají svůj vliv. Co tedy s nimi? Vůbec nic, nechte je plynout, dejte jim prostor, přijměte je za své, poděkujte jim za vše, co přináší a pokud chcete, můžete je začít měnit. Něčím, co je reálné a čemu vaše mysl věří. Třeba místo „neumím zpívat“, mohu začít používat pravdu, která říká „zpívání mě baví“. Takové tvrzení nic nehodnotí, ani nevypovídá o tom, jak dobrá jsem ve zpěvu. Může ale mít velký vliv na mou schopnost se dané činnosti začít věnovat a dělat ji s radostí. Nebo jiný příklad „vždycky jsem měla problémy ve vztazích, neumím se uvolnit a být sama sebou…“ I tady mohu začít vyprávět jiný příběh třeba tak, že řeknu „mám ráda, když se s partnerem doplňujeme, když děláme věci společně…“ Opět tvrzení, které nic nevypovídá o mé schopnosti navazovat vztahy, tvrzení, které nesoudí, nekritizuje ani nehodnotí, naopak vypovídá o tom, co se mi líbí, co mě na vztazích baví a jak to chci mít. Pokud takových tvrzení najdu víc, tím lépe, moje mysl se zaměstná jiným způsobem, než byla dosud zvyklá a i moje každodenní realita se začne měnit. Změní se mé přesvědčení a už TVOŘÍM…

Tak jaký příběh chcete vyprávět?