Jak jsem (ne)vyhořela

“Syndrom vyhoření? To se tě přeci netýká, vždyť jsi pořád doma!”

No, ano, poslední 3 roky jsem vlastně pořád doma, nemladší dceři ještě nejsou ani ty 3 roky. Takže k vyhoření zdánlivě žádný důvod… nejsem přeci:

• 12-16h v práci
• cholerický šéf mě netepe za jakýkoli sebemenší přešlap
• nikdo mě neurguje s termíny
• nemusím se dohadovat s nechápavými a nepřejícími kolegy
• nevstávám každé ráno na budík ani nejezdím za prací na druhý konec republiky

To je všechno PRAVDA 👍

Na druhou stranu:

• cholerický šéf mě netepe, často na mě ale mluví 3 lidi zároveň s velmi urgentními požadavky (jsem standardní člověk, takže mám vážně jen 2 uši)
• na budík opravdu vstávat nemusím, podvědomě reaguji na jakékoli zakňourání či šum kdykoli v průběhu noci (ano, pokud máte kočky, ne vždy je to dítě)
• 12h směny neznám, jedu v režimu 24/7
• termíny si dávám sama, tvorba rodinných plánů je nezbytností
• nechápavé kolegy taky můžu škrtnout, volno mi doma všichni přejí 🙂

Ano, výše uvedené je psáno s nadsázkou… přesto věřím, že mnoho maminek se v tom pozná a kolikrát mají pocit, že přes to všechno nejsou “dost dobré” a mohly by dělat víc… jako ženy, matky, manželky nebo podnikatelky…

Tak STOP

To je cesta do pekel… anebo právě k tomu zmiňovanému vyhoření… jak ho poznáte?

Třeba tak, že:

• víte, že byste si čas s dětmi měli užívat, ale žádnou radost necítíte
• přemáhá vás únava, nemáte chuť ráno vstávat
• při představě dalšího dne cítíte frustraci a beznaděj
• horší se vám pleť či vlasy, přestáváte o sebe pečovat (stejně to nemá cenu)
• unavené tělo často reaguje zánětem či nachlazením
• atp.

A byly chvíle, kdy jsem se přesně tak cítila, unavená, vyčerpaná, podrážděná, bez nálady a bez možnosti vzít si neschopenku nebo dovolenou… a mé tělo říkalo jediné…

Je čas se ZASTAVIT 

Podívat se, JAK PROBÍHÁ MŮJ DEN…

Je tam něco, na co se těším? Jak si tu chvilku můžu skutečně užít? Jak mám nastavené hranice? Čemu říkám “ano” a co si dovoluji odmítnout? Znám své skutečné potřeby? Kdy jsem naposledy udělala něco jen tak, pro radost? Jak se chci během dne cítit a co k tomu potřebuji?…

A tak jsem hledala jsem a našla způsoby, jak si pomoct:

• naučila jsem se POUŠTĚT a VYBÍRAT SI – čemu věnuji pozornost a co je skutečně urgentní
• zjistila jsem, jak LÉPE PLÁNOVAT a jak v plánech NEZAPOMÍNAT NA SEBE
• delegování a SPOLUPRÁCE je skvělá věc 😉
• pomohlo mi sdílení – s kamarádkou, ale i s koučem (člověkem, který mi neradí, ale ani mě nesoudí a nehodnotí, pomáhá mi jít svou vlastní cestou)
• objevila jsem jak pracovat se SVOU ENERGIÍ, tak abych o ni zbytečně nepřicházela, ani s ní neplýtvala
• našla jsem SVŮJ SMĚR a vykročila na cestu

Možná to všechno je pro vás příliš velké sousto a přemýšlíte odkud vlastně začít.

Zkuste to třeba tak, že když si nebudete vědět rady, zastavíte se (fyzicky i mentálně) a začnete vědomě dýchat, pěkně zhluboka… samo o sobě to samozřejmě nic nespasí, ale je to dobrý start.

No a taky se můžete podívat na náš ENERGETICKÝ RESTART – online program, který vás vede zpět k vaší vnitřní síle a ke znovuobnovení vašich vlastních zdrojů… tak, aby vyhoření rozhodně nebylo vaše téma. Bez ohledu na to, jestli jste 12h v práci nebo si užíváte rodičovskou dovolenou 😉

A pokud toužíte po osobní konzultaci, mrkněte na nabídku VOLNÝCH TERMÍNŮ – úvodní schůzka je zdarma.