Přichází jaro, příroda se probouzí a míza začíná stoupat od kořenů vzhůru do korun stromů. Na povrchu se zatím zdánlivě nic nemění, alespoň na první pohled ne. Uvnitř už je ale velmi živo. Stejně tak to nyní může vypadat v našich životech. Řada z nás je možná právě uzavřená tak trochu ve svém světě nebo v nějaké své sociální bublině. Zvenku se možná zdá, že je vše stále stejné a nic se nemění. Jaké je to ale uvnitř?
Být izolovaní nebo ve spojení? A jak být ve spojení, když se zdá, že nás stále něco rozděluje? Pandemie, covidová opatření, strach, poslušnost… Je velmi snadné v tuto chvíli zapojit hodnocení a ukazovat kolem sebe, kdo všechno za to může. Kdo může za to, že nemohu být ve spojení s lidmi, na kterých mi záleží? Kdo může za to, že jsem ve velmi úzkém spojení se stále stejnými lidmi? Kdo může za to, že se některá spojení nadobro zpřetrhala? Zdá se to tak snadné a tak jasné… To je ale jen vnější pohled.
Pojďme se podívat hlouběji, ke kořenům. Je to opravdu tak jasné? Kdo skutečně rozhoduje o tom, s kým jsem ve spojení? Kdo je zodpovědný za kvalitu a podobu mých vztahů? Opravdu za to může někdo zvenčí? Nebo snad nepříznivé okolnosti? A co když budeme skutečně upřímní sami k sobě? Jaké je to potom? A jsou naše odpovědi stále stejné? A co když připustíme, že jsme to my, kdo má plnou zodpovědnost za svět, který kolem sebe tvoříme? Jak to změní náš pohled?
Zveme vás k malému experimentu:
Tím pokladem jsou naše vztahy. Fungující, dlouhodobé, udržitelné. Vztahy, o které se můžeme opřít. Vztahy, na kterých nám záleží. Vztahy, které nás podporují a jsou zdrojem energie. Už víte, jak na to.
A teď zbývá jen jediné, vydat se na cestu…