"Důvodem, proč jsem se přihlásila na “koučovací rozhovor” bylo, že jsem chtěla lépe pochopit své kladné a záporné stránky osobnosti - abych si dokázala správně zvolit práci, na kterou se budu hodit a zároveň, aby mě práce bavila. Abych se v ní neztrácela a abych si byla při výkonu práce, jak se říká “jistá v kramflecích”.

Na úvod pohovoru jsem se v krátkosti představila, popsala jsem, jaký jsem vystudovala obor a také obor, který studuji v doktorském studiu. Mé zaměření studia je Technologie potravin a studium doktorské je ve studijním programu Fytotechnika. I samotný popis studia byl pro mě zajímavý, kdy jsem si ujasňovala nepřímo v rámci popisu, co je vlastně náplní mého studia a kam mě studium směřuje. Paní Ing. Pešková mě směřovala svými otázkami k tomu, abych si ujasnila své osobnostní nastavení. Zda spíše inklinuji k rutinní činnosti nebo tvůrčí, zda vyhledávám kolektiv nebo raději pracuji samostatně. Tyto otázky mi pomáhaly si v průběhu rozhovoru uvědomovat, jaký přístup v pracovním procesu by mi nejlépe vyhovoval.

Pomocí otázek a uvědomování si mého osobnostního nastavení, jsem se dopracovala k tomu, že mám kladný vztah spíše k rutinní činnosti, vzhledem k tomu, že jsem zatím počas studia neposbírala mnoho praktických dovedností. Také že inklinuji spíše ke kolektivní práci a je mi bližší určitá kooperace, ale také to že je mi blízká určitá forma samořízení. Zajímavé bylo i pochopení, jaká forma psychologického nastavení se hodí pro určité povolání, zda u mě figuruje spíše dominantní stránka osobnosti nebo naopak vysoká citlivost nebo empatie. V minulosti při studiu jsem nikdy nějak dlouhodoběji nepřemýšlela, co přesně mě ke studiu oboru, který jsem vystudovala, vedlo.

V rámci rozhovoru se mě paní inženýrka ptala i na to, co mě těšilo v dětském věku. Z této úvahy a po společném zamýšlení se, co to pro mě znamená, jsem se s dopomocí dopracovala k formulaci práce, která zněla: “Přeji si práci, která mě bude bavit, bude to práce, kdy budu v kontaktu s přírodou a práce bude užitečná pro společnost”. Musím se přiznat, že tato část rozhovoru byla pro mě velmi emotivní a nikdy jsem asi do hloubky, jako při tomto rozhovoru, takto nad mým budoucím povoláním nepřemýšlela. Toto zamyšlení se bylo pro mě velmi přínosné.

Zamyšlení se nad rozdíly mezi sebehodnotou a sebevědomím a také určitá sebereflexe, kdy člověk přistupuje ke své osobnosti zodpovědně a hledá v sobě to, co by ho v profesním životě bavilo s ohledem na osobnostní nastavení, bylo pro mě velmi obohacující a zároveň motivující v tomto hledání a hodnocení sebe sama pokračovat. Také to, že člověk k vysněnému povolání může dojít přes určité “přestupní pozice” a že neúspěch při jednom pracovním pohovoru nemusí nutně znamenat katastrofu, ale určité posunutí se třeba jiným směrem a uvědomování si, kudy se při hledání práce ubírat a kudy naopak ne. Zaujala mě i možnost “worktestu”, kterou bych do budoucna ráda vyzkoušela.

Rozhovor mi pomohl k pozitivní motivaci, brát pohovory jako výzvu a připravit se na ně jak po formální stránce, tak i jak přistupovat k požadavkům a dotazům personalistů. Chtěla bych moc poděkovat za možnost se koučinku zúčastnit a byla bych velmi ráda, pokud bych mohla touto formou pokračovat v osobním rozvoji."

Lucie F.

_{Studentka oboru Technologie potravin a doktorského studia v programu Fytotechnika}